2022
SEDMDESÁT DEVĚT SEMINARISTŮ – I
Jistou
dobrou zprávou pro to, co lze nazvat Novobratrstvem sv. Pia X., je, že letos do
svých čtyř hlavních seminářů přijalo rekordní počet 79 mladých mužů, kteří se
pokusí naplnit své povolání k tradičně katolickému kněžství: Flavigny
(Écône), Francie 21; Zaitzkofen, Německo 21; Dillwyn, USA 28 a La Reja,
Latinská Amerika 9. V dnešním antitradičním světě je to obdivuhodný výkon,
a i když určitý počet těchto uchazečů určitě nevytrvá na celé cestě ke
kněžství, představují vážnou naději, že mnozí z nich budou za, řekněme,
šest let poskytovat katolické svátosti.
Oproti tomu
do jediného klasického semináře toho, co lze nazvat hnutím „Odporu“,
v Morannes ve Francii letos vstoupili jeden nebo dva mladí muži, aby se
pokusili o povolání. Přinejmenším jeden čtenář těchto „Komentářů“ klade otázku,
jestli neměl být „Odpor“ od svého počátku strukturován do organizované
kongregace a semináře, jako bylo Bratrstvo arcibiskupa Lefebvra, aby mohlo
shromažďovat a soustředit uprchlíky a disidenty z onoho původního FSSPX a
nenechat je namísto toho zmizet do nezávislé nejistoty? Tentýž čtenář
připouští, že podstata či obsah Novobratrstva již není takový, jaký byl za
arcibiskupa, ale připisuje tento úpadek spíše nedostatečnému vedení, nežli
tomu, že si zachovalo strukturu a organizaci, takže kdyby „Odpor“ neměl sklon
se vzdát struktury a organizace, mohl si vést lépe než takříkajíc jeden či dva
ku sedmdesáti devíti.
Jde o
závažnou otázku, která je zde od počátku „Odporu“, protože Náš Pán ustavil
katolickou Církev jako monarchii papeže (Petr) s apoštoly (biskupové),
učedníky (kněží) a laiky, kteří jsou pod ním organizováni hierarchicky, přičemž
každý člen této hierarchie má zákonného představeného nebo představené až po
papeže a včetně něj, protože ten se zodpovídá Bohu za to, jak řídí všechny
katolíky pod sebou. Tato struktura je jasná již v Novém zákoně od samého
počátku Církve a na poslušnosti všech katolíků vůči příslušným představeným
závisí to, že Církev drží pohromadě a že zachraňuje duše pro věčnost tím, že
zachovává neporušenou katolickou pravdu a mravy. Navíc Náš Pán díky Své vlastní
strašné smrti na Kříži dal katolíkům vznešený příklad poslušnosti, kterou budou
potřebovat jako Jeho stoupenci, aby splnili vůli svého Otce v nebesích.
Tato
poslušnost a církevní struktura, která z ní vyplývá, však není cílem sama
o sobě. Jejím konečným cílem či účelem je spása duší ke slávě Boží. A tak
poslední kánon v Kodexu kanonického práva Církve říká, že: „Nejvyšším zákonem
je spása duší.“ Duše však nemohou být spaseny, dokud se nezalíbí Bohu, a Bohu
se nezalíbí bez víry (Židům XI, 6). Proto je primárním účelem církevní autority
chránit katolickou Pravdu mezi lidmi před pustošením, které bude způsobeno
jejich prvotním hříchem a osobními hříchy. Jinak řečeno, katolická Pravda je
účelem a podstatou katolické autority a nikoliv naopak. A tak Náš Pán při Svém
Umučení říká Petrovi, že Satan jej bude zkoušet, ale Náš Pán se bude modlit,
aby jeho „víra neselhala“ a až se Petr „znovu obrátí“ (rozumějte po svém trojím
popření Pravdy ), pak ať užívá svou autoritu k „posilování
svých bratří“, tj. ostatních apoštolů. Základem Petrovy autority je Pravda (Lk.
XXII, 31).
Srdcem a
duší současné krize Církve, která je v celých dějinách Církve
bezprecedentní, je to, že Druhý vatikánský koncil (1962–1965) oddělil
katolickou autoritu od katolické Pravdy. Od té doby šest po sobě jdoucích
papežů a katolická hierarchie opustili katolickou Tradici a přinutili všechny
katolíky, kteří věří v Pravdu i v autoritu, aby se stali více či méně
schizofrenními. Kdyby arcibiskup Lefebvre neprorazil cestu návratu
k Tradici, tj. Pravdě, nikdy by nebylo těchto sedmdesáti devíti povolání. Naučí
je však v Novobratrstvu tuto jeho největší lekci? Podívejte se na tento
„Komentář“ příští týden.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)