v polovině 19. století papež Pius IX. (1846–1878) rozhodl vytvořit seznam
omylů, jež lidstvo odtrhávají od Boha, od Ježíše Krista a od Jeho katolické
Církve, započal v roce 1864 svůj „ Syllabus omylů “
nejradikálnějším omylem ze všech: „ Neexistuje
žádná nejvyšší … bytost … Bůh a svět jsou jedno a totéž; tudíž i duch a hmota , nutnost a svoboda, pravda
a klam, dobro a zlo, spravedlivé i nespravedlivé jsou jedno a totéž . “ Jinak řečeno, z odmítnutí Boha
bezprostředně vyplývá materialismus a popření svobodné vůle, pravdy, dobroty a
spravedlnosti. A tedy, jak věřil Karel Marx, je člověk čistě hmotným stvořením
bez ducha či čehokoliv duchovního v sobě.
Katolická
Církev naopak vždy učila, že Bůh existuje, že je Stvořitelem a jediným
neomezeným a čistě duchovním Bytím a že existuje velký počet andělů, kteří jsou
čistě duchovními, ale omezenými a stvořenými bytostmi, zatímco lidé jsou velkým
počtem omezených a stvořených bytostí složených z těla a duše. Jsou hmotní
díky svému fyzickému tělu složenému z fyzických částí, jež jim poskytuje biologický
otec a matka, ale také duchovní díky své nesmrtelné duši stvořené
individuálně Bohem a vlité Jeho prostřednictvím přímo do oněch částí, které se
setkávají v matčině lůně, aby v tomto těle přebývaly a dávaly mu
život, dokud bude žít. Jinak řečeno, člověk je skutečně hmotnou bytostí, ale je
mnohem víc, než jen hmotnou bytostí. Ve skutečnosti je to duše, která tím, jak
použije svou duchovní svobodnou vůli, když je spojená s tělem, určí, jaký
bude věčný úděl onoho těla. Buďto dokonalá blaženost v nebi, nebo muka
v pekle, přičemž obojí je lidsky nepředstavitelné.
Proto je
člověk nejvyšším Božím hmotným stvořením, protože je jediným stvořením, které
je také duchovní. A tato duchovnost jeho duše znamená schopnost poznávat a
milovat Boha, což je tou nejdůležitější věcí v něm. Předstírat, že je
člověk pouze hmotný, je podle okolností ohromnou nepravdou a lží. Ve
skutečnosti mají všichni lidé nějaké poznání své vlastní duchovnosti a věčného
údělu, protože: „Bylo však pravé Světlo, jež osvěcuje každého člověka
přicházejícího na tento svět.“ Je to Náš Pán Ježíš Kristus. (Jn. I, 9) Přesto
tolik duší kolem nás, zvláště mladých lidí, ale nejen jich, věří tomu, že
jejich duch je pouze věcí!
Hudba je zvláštním
jazykem lidské duše, jejž oceňují také zvířata a dokonce i rostliny. Vyjadřuje
věci z duše člověka, které nic jiného stejným způsobem vyjádřit nemůže.
Proto je-li lidská duše, která je duchovní tím, že se otevírá Bohu, i materiální
díky své funkci, kdy oživuje tělo, bude i lidská hudba duchovní i materiální se
všemi různými kombinacemi obojího. Gregoriánský chorál je vysoce duchovní, rock
a rap jsou vysoce materiální a vážná hudba je někde mezi tím. Zvlášť zajímavé
je – i když je to v souladu se zdravým rozumem – jak má hudba takříkajíc
objektivní uspořádání, které odpovídá objektivnímu uspořádání lidské duše.
Pokud tedy rozdělíme hudbu na tři její hlavní prvky, konkrétně melodii
(popěvek), harmonii (její doprovod) a rytmus (její tep), můžeme říct, že
melodie hovoří k duchovní duši, harmonie k vyšším vášním
v materiální duši a rytmus k nižším vášním v nižší duši.
V hudbě
stejně jako u člověka existuje nesmírná rozmanitost, takže vždy mohou existovat
výjimky, obecně řečeno se však objektivní podobnost mezi povahou duše člověka a
povahou hudby zakládá na zdravém rozumu. Pozoruhodné je to pouze pro zaryté
subjektivisty, kterým vymyl mozek jejich liberalismus. V každém případě se
zde v Broadstairs v pátek večer 26. srpna plánuje úvodní
přednáška k charakteru duše, v sobotu 27. srpna několik přednášek o
charakteru hudby a v neděli závěrečná přednáška, která načrtne několik
z velkého počtu možných závěrů. Na piano bude znovu hrát John Sullivan,
jak pro ilustraci, tak koncertně, zvláště Beethovena, který je ve středu mezi
vyšší a nižší hudbou. Účastníci si budou muset na dvě noci najít své vlastní
ubytování. Po akci budou k dispozici nahrávky pro každého, kdo se nebude
moct zúčastnit, a bude o ně mít zájem.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)