– BISKUPOVÉ
Vzpomenete si, že
v úvodu své knihy Hereze 20. století
Jean Madiran spravedlivě a na rovinu připsal vinu za tuto herezi katolickým
biskupům, kteří působili před Druhým vatikánským koncilem (1962–1965) a
bezprostředně po něm, zvláště pak biskupům z Francie, které znal nejlépe.
Kapitola I jeho knihy ukázala ve shodě s velkou encyklikou sv. Pia X. Pascendi
z roku 1907, jak bylo myšlení těchto biskupů nezpůsobilé pro realitu,
natožpak pro katolickou věrouku, díky subjektivismu Kantovy filozofie, která
vládla na katedrách filozofie prakticky všech „univerzit“. V kapitole II
se Madiran v šesti volně propojených částech pouští do samotných
francouzských biskupů.
Za
prvé říká, že kdybychom měli následovat tyto biskupy, museli bychom zahodit
opravdové katolické poklady jako například sv. Pia X., gregoriánský chorál,
tomismus, kanonické právo, Pannu Marii, vlastenectví, naše řecko-římské
dědictví, mariánskou zbožnost a v neposlední řadě i zbožnost modlících se
stařenek. Pokud jde o nás, říká, odmítáme opovrhovat kterýmkoliv z těchto
důvěrných rysů katolické rodiny. Za nimi všemi je Kristova láska, zatímco za
všemi těmi řečmi o „recyklaci“, „renovacích“ a „obnově“ je nenávist. A za všemi
úspěchy „západní civilizace“ je Kristus, a nikoliv Indie, Afrika nebo Čína.
Za
druhé, Novocírkev před celým světem vyhlásila svou apostazi: politikou
novobiskupů je již nikoho neobracet. Přesto základy života a smrti zůstávají stále
stejné. Ať nás Církev učí, jak žít a umřít. Všichni jsme až příliš plní světa.
Ať nás kněží učí, jak se dostat do nebe!
Za
třetí, tito biskupové říkají, že „změna civilizace“ si žádá „evangeličtější
koncept spásy“, čímž myslí nejen „novou formu slov“, jak tvrdí, ale i
nový obsah slov, což znamená nové náboženství. Vaše Excelence, naše
odpověď je „NE!“. Navíc jsem jako pokřtěný katolík oprávněn požadovat po vás
pravou Víru, protože vaše „nové formy slov“ v honbě za novým „konceptem
spásy“ jsou nutně heretickým a novým, nikoliv jen narušeným, náboženstvím,
které odporuje pravé Víře.
Za
čtvrté, do roku 1966 tito biskupové ještě nezběhli od katolické Víry, nyní však
tvrdí, že jejich víra je přinejmenším autentickým křesťanstvím, i když ve
skutečnosti se jejich „pokoncilní způsob myšlení“ rozchází s pravou Vírou.
Pravda je, že se nacházíme uprostřed
války mezi dvěma odlišnými náboženstvími. A všichni biskupové aktivně či
pasivně podporují toto nové náboženství. Nějaký katolický biskup musí hlasitě
promluvit, protože duše hynou! [ Monsignore Lefebvre, posloucháte? ]
Nepotřebujeme
žádné biskupy, aby nám říkali, abychom byli moderní. Jsme až příliš moderní.
Moderní technologie a moderní filozofie však nejsou věcí katolických biskupů!
Známe modernisty a pohrdáme jimi. Vy je neznáte a máte je rádi. Marx,
Nietzsche, Freud jsou pouhými obchodníky s iluzemi. Probuďte se!
Za
páté, Novocírkev teď ničí všechno vzdělávání, výuku a výchovu. Tím, že chcete
dát mladým pouze to, co je moderní, a co už mají, jim nedáváte nic, ale přitom
je přimějete myslet si, že už vše znají. Takto opuštění se zítra stanou
barbary, takže zrazujete nejen Víru, ale celou civilizaci. Vraťte se
k Tradici! Kéž nám Bůh dá nějaké pravé biskupy!
Za
šesté, autorita biskupů se zakládá pouze na pravdě, legitimitě a zákonu. Kdyby
tito biskupové měli pravdu, Církev Tradice by již neexistovala. Pravda je však
jejich prvořadou věcí, takže nemají žádnou autoritu měnit Víru, a pokud tak
činí, nemají žádnou autoritu, která se musí uposlechnout, a ani je nenecháme
v klidu. Očekáváme od nich jistotu, čistotu a svatost neměnné katolické
Víry.
(V části 4 výše není
arcibiskup Lefebvre jmenovitě zmíněn, Madiran jej však měl na mysli. O dva roky později arcibiskup založil Bratrstvo sv. Pia X. a
zbytek už znáte.)
Kyrie Eleison
(Překlad: D. Grof)